21 DNŮ PRÁZDNIN

Někdy je škoda nefotit a nechat jedinečné momenty jen tak odplout, ale někdy je zase škoda si život užívat jen skrz hledáček. 

Dokument 21 dnů prázdnin vznikl v červenci roku 2019. Tehdy jsme s partnerem neměli dostatek financí na tak dlouhou dovolenou mimo domov, a tak jsme se společně rozhodli pro pestřejší a klidnější verzi dovolené. Tím jsme dali vznik nápadu zachytit tyto naše kratší prázdniny jako fotografický soubor.

Mým cílem bylo zachytit každý z dnů na jedné až třech fotografiích, a to v takových momentech, které v našich očích budou pro daný den nejvíce charakteristické.

Ačkoliv se zpočátku zdálo, že nafotit prázdninový dokument bude docela snadné, nakonec se z tohoto, na první pohled obyčejného, nápadu stala opravdová výzva, a to zejména ve smyslu nezapomenout každý den pořídit aspoň pár fotografií. Nejednou se tak stalo, že jsem si užívala především čas se svým partnerem a na focení úplně zapomněla. Jednou mi takto z připravovaného souboru vypadl celý den a bylo potřeba ho vyfotit dodatečně. Ne vždy jsem také u sebe měla svou zrcadlovku, a tak spousta fotografií vznikla jen díky mobilnímu telefonu, a to dokonce i přesto, že mobil pro profesionální fotografování zásadně nepoužívám. Mým heslem však od samého začátku bylo: Užít si především dovolenou - fotky nejsou všechno.

Během oněch 21 dnů jsem měla několikrát chuť tuto dokumentární výzvu vzdát. Ať už proto, že jsem zapomněla vyfotit něco důležitého, nebo proto, že jsem nebyla se všemi fotkami spokojená tak, jak bych si přála, což bylo způsobeno zejména jejich celkově nedostatečným počtem nebo právě onou mobilní (ne)kvalitou.

Na celém fotografování byla také velice zajímavá ona pestrost a nevyzpytatelnost. Ačkoliv se jedná o dokumentární soubor, většina fotografií má pevně danou posloupnost, která je způsobená již samotnými dny. Během fotografování bylo tudíž potřeba myslet už předem na vizuální stránku souboru jako celku, nikoliv jen na stránku obsahovou - bylo potřeba do souboru zahrnout jak detaily, tak celky, aby výsledek nebyl příliš jednotvárný. Vzhledem k nevyzpytatelnosti každého dne, které nebylo možné zaměňovat, šlo proto o docela náročný úkol.

Třešničkou na dortu celé této výzvy bylo nečekané onemocnění, které ještě více podtrhlo onu nepředvídatelnost každého dne. Když onemocní někdo jiný, máte pro focení stále spoustu možností. Když však onemocní sám fotograf... Většina posledních fotografií tak musela být pořízena pouze z postele, a přitom bylo nutné zachovat stále určitou pestrost.

Dokument 21 dnů prázdnin byl nakonec dotažen až do úplného konce s výsledným počtem fotografií 31 (1 - 2 z každého dne), z čehož 17 snímků bylo pořízeno právě mobilním telefonem.

Těmito fotografiemi, a celým tímto souborem, bych chtěla ukázat, že i dovolená bez moře může být krásná a pestrá, stejně tak jako každý den. Že i nedokonalost může fungovat dobře, když je správně zasazená do celku. Některé fotografie bych samotné nikdy nepustila do světa, možná bych je dokonce rovnou smazala. Přesto si myslím, že dokumentu ve výsledku dodávají určitou autentičnost. A podobně je to s celým životem.



Na tento dokument také volně navazuje dokument 30 hodin ve Vídni.