Dobrý fotograf má foťák pořád u sebe a umí fotit všechno. Nebo ne?

31.03.2018

Nedávno jsem byla na jedné menší, skoro až rodinné akci, kde jsem narazila na člověka, který se podivoval nad tím, že tu akci nefotím. Odpověděla jsem jednoduše, že nechci pořád pracovat, že si chci někdy taky prostě jen užívat atmosféru. Reakcí bylo něco ve stylu:

"Ale vždyť je to tvůj koníček!"

Stejně tak se někdo kamsi do prostoru podivil také nad tím, že se specializuji na dokumenty, reportáže a zvířata. Asi si ten někdo myslel, že jako fotograf fotím automaticky všechno. A mně tak došlo, že tohle nebyly jediné reakce, ale že jsou to myšlenky mnoha lidí.

Fotograf přeci fotí vždy a všude, protože ho to baví, a umí fotit všechno. Pokud ne, asi to nebude dobrý fotograf.

Jak je to tedy ve skutečnosti?

Fotograf fotí vždy a všude, protože je to jeho koníček

I když se fotograf focením živí, a je to tudíž jeho práce, zpravidla je pro něj focení zároveň koníčkem. Ještě jsem se nesetkala s fotografem, který by měl focení "za trest". Ono to ani moc dobře nejde. Focení vás musí bavit, jinak byste se v tomto oboru pravděpodobně vůbec neudrželi. Potřebujete totiž neustálou inspiraci, chuť se učit, zlepšovat se, a pokud se tím máte živit, je to prostě dřina.

Jsou fotografové, kteří jsou focením skutečně posedlí a foťák mají opravdu neustále u sebe. I nám to na škole vtloukali do hlav, jednoduše proto, abychom neprošvihli žádnou příležitost. Já byla v tomhle spíš ten "neposlušný" žák. Ano, byly příležitosti, které jsem jednoduše prošvihla a štvalo mě to, ale víte co? Já si chci prostě užívat také život jako normální člověk. Nechci s nadsázkou doma svému příteli a budoucímu manželovi začít říkat:

"Vydrž, miláčku, tohle je skvělý moment, já to musím vyfotit, vydrž!"

Zkrátka život přes hledáček mě fakt neláká a klidně si nechám sem tam nějakou tu příležitost ujít, protože nějakou jinou zase naopak zachytím.

Potom je tady taky ten fakt, že kvalitní foťák s kvalitním objektivem se celkem pronese. S dovolením jsem pořád křehká žena, menšího vzrůstu a mám nějaká svá menší zdravotní omezení. Někdy dám tedy raději přednost vlastnímu pohodlí před neustálým focením.

Někteří lidé, možná právě i vy, si také myslí, že fotit nějakou skvělou akci je prostě slast! Ale ono to tak úplně není. Focení není jen mačkání spouště. Je to neustálé přemýšlení nad kompozicí, nad nastavením foťáku, zároveň sledování dění v hledáčku... Je to spousta věcí, na které se fotograf během focení soustředí. A i když je spousta věcí po letech praxe už automatická, stále je potřeba tomu věnovat nějakou pozornost, během které vám utíkají některé momenty. Proto je někdy lepší fotit naopak akce, které vás příliš nezajímají a nechcete si je užít jako obyčejný člověk.

Kdyby mi někdo nabídl fotit koncert mé oblíbené kapely, byla by to pro mě neskutečná čest. Ale pravděpodobně bych tu příležitost zároveň odmítla, protože bych nechtěla přijít o tu atmosféru jako divák. Chtěla bych si to prostě užít naplno!

To byly všechno důvody, proč jsem nefotila ani onu "rodinnou" akci. Nechtěla jsem jí narušovat, tahat se s foťákem a soustředit se opět na focení místo toho, abych si, obrazně řečeno, hodila prostě jen nohy na stůl a užívala si tu pohodu.

Dobrý fotograf umí fotit všechno

Někde jsem shodou okolností nedávno narazila na takové přirovnání, že lékaři se také nevěnují všem odvětvím. Jen si to představte, že byste měli jít třeba k neurologovi, který je zároveň specialista na ORL, gynekologii a psychiatrii. Když opomenu to, že by to nejspíš ani nestíhal, jak by na vás takový lékař působil? Moc důvěryhodně asi ne, protože byste z něj měli pocit, že nic nebude umět pořádně. Zatímco lékař, který by se věnoval pouze té neurologii a ničemu jinému, by působil mnohem kladněji, protože by měl spoustu času, aby se věnoval svému oboru a mohl se v něm dostatečně rozvíjet.

U fotografů je to stejné. Neznamená to, že fotograf, který fotí svatby není schopen vyfotit krajinu. Nějaké základy by měl mít asi každý dobrý fotograf už jen proto, že mnoho žánrů se může různě prolínat. Nicméně fotograf, který se věnuje focení krajin dokáže nafotit krajinu obvykle mnohonásobně lépe než fotograf, který se věnuje něčemu úplně jinému.

Já už od školy miluju focení zvířat a dokumentů. Jsou to témata, kterým jsem věnovala spoustu času, a v kterých jsem se chtěla rozvíjet a věnovat se jim dál. Na rozdíl třeba od portrétů nebo právě těch krajin. Neznamená to, že neumím vyfotit i jiné věci, ale buď ne tak kvalitně, nebo mě to jednoduše ani nebaví.

Možná si ještě říkáte, proč nefotím třeba svatby nebo sport, když je to v podstatě také taková reportáž. Sport nefotím právě proto, že mě nebaví. Nejsem nějak extra sportovní typ, sport mám ráda spíš jen tak rekreačně, a nedovedu si tedy ani představit se focením sportu živit. Navíc je spousta fotografů, kteří se právě na ten sport specializují, a není třeba jim ubírat zakázky, když o to vlastně ani nestojím.

Fotograf by měl svému žánru rozumět, orientovat se v něm, a ne fotit všechno jen tak "napůl".

Svatby jsou zase mimo jiné hodně o portrétech, což je opět žánr, kterému se nevěnuji. Navíc fotit svatbu je obrovská zodpovědnost. Je to jedinečná chvíle, jsou to důležité vzpomínky na celý život, a když selžete, je to ještě větší tragédie, než když selžete u něčeho jiného. Navíc jde i o celodenní focení, které je opravdu velmi náročné, a pokud jste četli sekci "O mně", tak víte, že mám lehký Aspergerův syndrom. To mimo jiné znamená, že mě běžné situace mohou mnohem více vyčerpávat než jiné lidi a neudržím tak dlouho pozornost. Aspoň ne dost na to, abych po celý svatební den byla schopná odvádět stoprocentní práci a ještě nějak pravidelněji.

Každý fotograf zkrátka musí znát své limity, musí vědět, co mu sedí, a co ne, aby mohl být fotografem kvalitním.

Závěr

Fotografie je koníček, ale to neznamená, že budu fotit vždy, všude a všechno. Když budu mít jako koníček vaření, také nebudu vařit vždy, všude a všechno jen proto, že mě vaření baví.

I od koníčků je potřeba si někdy odpočinout, aby nás nepřestaly bavit, obzvlášť jsou-li zároveň naší prací. Navíc je zcela přirozené, že někdo má talent na portréty, někdo na krajiny, a někdo na reportáže.

Kvůli tomu, že někdo je fotograf, nemá automaticky talent na všechno. A čím konkrétnější specializaci fotograf má, tím lépe, protože tím větší pravděpodobnost, že to, co dělá, bude dělat pořádně!