Jak se fotí s mým handicapem aneb Jak velký jsem blázen?

16.06.2018

Jestliže jste četli sekci "O mně", možná vás zarazilo, že mám diagnostikovaný Aspergerův syndrom a sociální fobii. Někteří z vás možná ani neví přesně, co si pod tím představit, někteří si řeknou, jak s tím mohu vůbec fotit, a někteří mě možná předem odsuzují se slovy:

"Je to blázen a ještě se tím veřejně chlubí. Ta fakt není normální!"

Já se ale nemám za co stydět. Nejsem kvůli tomu o nic horší člověk. Rozumného člověka o tom ale přesvědčovat nemusím a nerozumný "tomu bláznovi" stejně neuvěří. 😊

Tento článek jsem se rozhodla napsat proto, abych odpověděla na otazníky zejména těch lidí, kteří se s něčím takovým v životě nesetkali, nebo tomu tolik nerozumí, a vzbuzuju v nich tudíž určitou nejistotu.

Jak to celé bylo?

Už od dětství jsem byla takové to "zvláštní dítě", které se nerado bavilo s ostatními, špatně snášelo autoritu, na hřiště chodilo až večer, když všechny děti zmizely, a zbožňovalo hru s autíčky, která měla své jasně dané pořadí.

Životem i studiem jsem až na menší potíže proplouvala celkem snadno. Měla jsem kamarády i dobré známky ve škole. Na první pohled jsem se nijak zvlášť nelišila od ostatních.

Teprve, když byl diagnostikován Aspergerův syndrom mé mladší sestře a já přestala snášet vysoce náročné situace na vysoké škole jako bylo například tlumočení nebo pantomima před třídou, začala jsem si připouštět, že mám asi problém. Do té doby se všechno "nějak zvládlo, nějak udělalo", ale když studujete tlumočení, nemůžete se mu pochopitelně zároveň vyhýbat. 😊 Dva roky jsem zatínala zuby a šla za svoje hranice, až se to zlomilo a já do té školy ze dne na den prostě už nešla.

Po roce čekání na termín v NAUTIS jsem se dozvěděla závěr: Lehký (tzv. dívčí) Aspergerův syndrom a sociální fobie.

Co to ten Aspergerův syndrom vlastně je?

AS je porucha autistického spektra. Jde o takovou velice pestrou diagnózu, která se těžko nějak vystihuje i diagnostikuje, protože tak, jako se lidé mezi sebou liší, se mezi sebou liší i lidé s PAS. Každý může být jiný povahově, může mít trochu odlišné potřeby, mohou mu v různé míře vadit různé situace...

U mě se AS projevuje například v tom, že potřebuju mít ve věcech pořádek, potřebuju na všechno dostatek času, hůře snáším náhlé a nečekané změny, hluk, špatně rozumím cizímu jazyku nebo nečisté češtině. Špatně se orientuju v neznámém nebo chaotickém prostředí a vše potřebuju mít přesně a jasně vysvětleno. Ne proto, že bych byla hloupá, ale proto, že ve větách vidím více nejednoznačností než ostatní, a protože se na mluvený projev hůře soustředím. O lidech s PAS se také říká, že mají méně výraznou mimiku (to nedokážu asi posoudit), a že mají problém s rozlišením ironie, což mně osobně nepřijde. 😊

Až by se mě dispečerka na záchrance ptala, jak zraněná paní vypadá, v první chvíli bych možná popsala spíš její vzhled než zdravotní stav.

Co se týče té sociální fobie, někteří z vás ji asi znají jako stav, kdy člověk není schopen ani vyjít z domu na ulici. Ano, i takovou formu může sociální fobie mít, ale je to opravdu spíše extrém. Sociální fobie se může projevovat i mnohem mírněji a okolí ani nemusí poznat, že ji máte. Je to zjednodušeně řečeno jakýkoliv strach z lidí a větší stydlivost, přičemž obojí člověka nějakým způsobem a v různé míře omezuje.

Jak se projevují AS a SF ve focení? Co ode mě můžete čekat?

K fotografii jsem se vrátila, protože se v ní cítím jistější, mohu si čas i průběh řídit sama, a díky tomu se také dostatečně připravit na to, co mě čeká. Navíc mohu do komunikace zahrnout i zvíře, s kterým na focení přijdete, a to mi velmi pomáhá.

Možná si víc pokecám s vaším psem, než s vámi... 😊

Jak se AS a SF projevují ve focení negativně:

  • Nebudu s vámi telefonovat, pouze v opravdu výjimečných případech. Je to pro mě stresující, protože nevidím vaši mimiku, gesta, jsem závislá jen na řeči, které z telefonu nemusím vždy dobře rozumět, a zároveň o to víc mluvení se očekává i ode mě.
  • V době focení obvykle potřebuji mít nablízku někoho dalšího, na koho se můžu v případě potřeby obrátit. Neznamená to, že u focení se mnou vždy někdo bude, ale může se to stát. Obvykle je ale tato moje "pojistka" buď v jiné místnosti nebo na telefonu. 😊
  • Nefotím za normálních okolností více zakázek během jednoho dne, protože je to pro mě chaotické a velmi vyčerpávající. Mozek "Aspergera" totiž funguje trochu jinak, je značně citlivější na některé podněty, a to ve spojení se zvýšeným stresem z běžných situací je bohužel velmi náročné.

Jak se AS a SF projevují ve focení pozitivně:

  • Jsem opravdu velmi citlivá ke zvířatům a já sama je do focení zkrátka nenutím. Nechci, aby se mi za každou cenu přizpůsobovala kvůli pěkné fotce. Snažím se tu pěknou fotku udělat tím, že se přizpůsobím já.
  • Jsem organizátor a na každou situaci potřebuju být perfektně připravená, což se následně odrazí i na celém průběhu focení a jeho kvalitě. Velmi mi pomůžete, pokud mi poskytnete co nejvíc informací o vaší představě a o zvířátku, které se bude fotit. Focení pak pro mě bude o to jednodušší a pro vás to bude znamenat o to příjemnější a uvolněnější prostředí. 😊
  • Když něco dělám, dělám to pořádně a jsem hodně sebekritická. Obojí mě dohání k lepším výkonům a vy se tak můžete těšit jen na to nejlepší, co vám mohu nabídnout.

Ostatní, co se se mnou setkali, tvrdí, že by vůbec neřekli, že mám nějaký problém. Prý působím úplně normálně, velmi mile, možná jen trochu stydlivě. I když uvnitř toho zažívám mnohem víc...

Víte, že...?

Aspergerův syndrom může být také naopak výhodou a těch výhod je opravdu mnoho! Lidé s Aspergerem se například dívají na svět jiným pohledem, který může být velice obohacující a přínosný pro jejich okolí. Mohou být až nadprůměrně inteligentní a dokáží se velmi detailně věnovat konkrétnímu tématu. Mezi známé osobnosti s PAS se řadí například Isaac Newton, Albert Einstein, T. A. Edison, Vincent Van Gogh nebo Andy Warhol... Já mezi takovými osobnostmi pravděpodobně nikdy nebudu, nicméně je to důkaz, že AS může být skutečnou předností, nikoliv nemocí. 😊

Pokud by vás zajímaly i další výhody Aspergerova syndromu, doporučuji si přečíst 50 výhod Aspergerova syndromu nebo třeba právě o tom, jaké výhody i nevýhody může porucha autistického spektra přinášet v pracovní oblasti. U obou odkazů si můžete také přečíst další velmi zajímavé články a dozvědět se tak o nás autistech více. Byli bychom za to rádi, protože by si naše světy potom možná lépe rozuměly. Není totiž nic horšího než předsudky. 😊

Závěr

Tímto článkem jsem otevřela velmi citlivé téma. Citlivé zejména proto, že ne všichni lidé jsou chápající a tolerantní. Nechci se však nechat utlačovat nevhodnými komentáři, nebo nějakou zarytou představou o tom, co je a není normální. Chci být svá. Já s tím problém nemám. A co vy...?

Budu ráda, když se ke mně budete chovat jako k normálnímu člověku, a ne jako k postižené osobě, u které nevíte, co máte čekat. Jediné, co bych si přála, aby se lidé tolik nemračili, ale byli ohleduplní, milí a tolerantní. Bez předsudků. A nejen ke mně, ale obecně - k sobě navzájem. Protože to jsou věci, které autisty i lidi se sociální fobií nejvíc trápí - to nepřátelské lidské prostředí...

Když se ke mně někdo chová odtažitě, nebo dokonce jako k méně inteligentní, nemocné nebo méněcenné osobě, je mi to vysoce nepříjemné. Od lidí potřebuji prostě jen milý a přátelský přístup. Potom si kromě toho psa velmi ráda popovídám i s vámi... 😊

Občas je dobré se zamyslet nad věcmi hlouběji... Co vlastně je a není normální? Kdo to určil? Určil to správně? Je Aspergerův syndrom skutečně porucha/nemoc? Jsou to "rozbití lidé" nebo je to další forma evoluce? Kdo ví... Ale jsou to otázky, kdy zjišťuji, že Aspergerův syndrom a sociální fobie jsou jen moje nálepky. Nálepky od lidí, kteří sami neznají odpovědi a prostě se jim jen nezdám... 😊 Fakt je takový, že spousta autistů jsou sami se sebou vlastně naprosto spokojení a nechtějí být jiní. To jen ta "neautistická" společnost je považuje za "vadné kusy" a chce je lépe připodobnit sobě samotné. V první řadě je ale vždy důležité naslouchat. Možná je ten "vadný kus" totiž šťastnější, než kdyby byl "normální". 😊